Jako u babičky...

...na zahradě...a přitom ve městě.

Já jsem se tak dobře přestěhovala, mám to tu moc ráda. Za okny břízy a před domem takový skoro dvorek, se starými průlezkami, pískem, zašlým klepáčem na koberce a stromem, který má větev jako stvořenou na pohoupání.

A taky dvě oprýskané lavičky, osezené, opršené...:)

Děti odpoledne vypuštěny do prostoru...tak slunečno...

Já jsem si uvařila kafíčko do puntíkovaného /puntíků málo, ale za to důmyslně zakomponované :)/
a po dlouhé době jsem se začetla do knihy...dala jsem si povídkovou, norskou Krajinu s pobřežím...zajímavě poskládáný výběr...

Hřála jsem se na slunci, na sobě jen lehkou letní sukni a opalovala jsem si nohy...v květnu jako v červenci....počasí je pořád nějaké posunuté :)

Společnost mi dělal oblíbený malý zvoneček...testovací...zkoušeli jsme tehdy akorát novou, hodně lesklou koženku, tak jsem ji testovala v provozu...a vypadá pořád dobře, co? I po letech :) Jen jsem si k ní teď nechala došít nový červený popruh, protože ten starý jsem z nějakých záhadných důvodů někde ztratila...těžko říct...možná jsem ho přestěhovala na jinou mou kabelku...:)

Příjemné odpoledne venku...všude plno různého hmyzu, vůně listí a trávy...zkrátka opravdu jako na venkově. :)

Akorát teda v okolí nikde žádná rozkvetlá třešen...ale pusa pod rozkvetlým kaštanem se určitě taky počítá...sladká...:)

Tak hezký večer, dobrou noc a dobré ráno :)...
A puntík k tomu...to musí být :)

Slunce v hrnku...

...a malé věci, které mě dělají v práci šťastnou...

Včera byl všude takový mír a klid, nikdo nikam nespěchal...Od autobusu chodím cyklistickou stezkou, stromy po stranách spínají své koruny v tichém loubí...odevzdaně...zelená chodba na kraji města, vytržená...

A tak jsem si cestou do práce na jednom dvorku natrhala kytici drobných růžových kvítků...a dala je do sklenice od kefíru...

Světlo se prodíralo přes sklo i přes ty květy....dokonce jsem si kvůli té chvíli uklidila na stole, abych se mohla těšit stínovou hrou...Káva ve skleněném hrnku se čtyřlístky a růžičkami a čaj v obrovském baravném puntíkatém /není můj, ale když už jsem byla v práci sama, neodolala jsem a vypůjčila si ho. :)/

Lenošný medvídek hlídá nové látky, těším se na ně, až z nich ustřihnu první kus na kartu do vzorníku a přiložím k nim ostatní barevné části...a pak z nich budou kabelky...I když je vidím ještě takhle "rozložené", vždycky mě konečný výsledek překvapí. Barevně, dohromady, spojené v celek...v černobílém světě by nikdy nebylo tolik harmonie a nepředvídatelných překvapení...
Puntíkovaný prototyp z naší kabelkárny :)....prototypy mám nejraději, prvokousky, nedokonalé, s vadami, trochu našišato třeba...schválně, kdo uhodne, k čemu bude sloužit tohle? :)

A v nejbližším pohledu kávově smetanová pěna, slunce v hrnku, chrochtavý maskot pro štěstí, čtyřlístek na zádech, ....a pak už jen cvakací Eliščina sponka, kterou si dávám ofinu z čela...hlavně se nezapomenout, aby tak pak člověk nevyrazil ven mezi lidi  :)

A co vám dělá radost v práci?

:)

Mějte se puntíkatě!

Zelený puntíkatý čtvrtek...

...a mírně retardovaní králíčci...:)

Protože jsme s dětmi a chorobičkou již skoro týden doma a Velikonoce klepou na dveře, pocítila jsem nutnost vést děti k tradici alespoň trochu, a tak jsme se dali do výroby velikonočních králíčků /zajíčků/.

Obligátní roličky z toaletního papíru se jeví jako naprosto ideální pro každého začínajícího umělce :)
Jiřík již po pomalování první rolky odtušil, že se bude jen dívat a po pár minutách si odešel drandit s autem.

Eliška se do práce zakousla s vervou a polepila všechno, co šlo. Trochu se jí to sice trhalo a šmudlalo, ale i lehce ožbudlaný králíček může dělat Velikonoce :)

Naše první společná decoupage :)

Mým úkolem kromě řízení pracovních činností bylo nastříhat kraličí uši a nožky...od očička samozřejmě, toho bohdá nebude, abych si vyráběla nějakou šablonu....stejně bych to šmikla křivě :)

Pak už jsme jenom vybrali korálky na oči a čumáky, vše smontovali dohromady za pomocí tavné pistole a přikreslili fousy....tady bohužel až při čtvrtém králíkovi jsem chytla ten správný "tah", takže ti předchozí jsou tak jako lehce "divní" :)....ale můžu tvrdit, že to kreslila Eliška :)....Tak aspoň je každý z králíků svébytným a originálním jedincem.

Eliška už má jasno, který králík kam půjde, takže doma zůstane pouze jeden kousek :)...když ho pořádně obložím velikonočními vejci, tak to zcela odvede pozornost od švidravých očiček. :)

Tak veselé zelené Velikonoce! ... puntíkaté... :)

Nedělní ráno...

...skoro v posteli :) Povidlové koláče a puntíkované hrnky pro všechny :)

Koláč jsme s dětmi pekli v sobotu. Eliška drobila drobenku úplně sama :) a Jiřík si na to umyl ruce.
Kynuté těsto se mi v životě nikdy nepovedlo a ani včerejšek nebyl výjimkou. Ve výsledku máme lahodnou, lehce natvrdlou placku s povidly a Elišposypkou.
Ale k snídani s teplým mlékem to jde...a když se k tomu pustí Děti z Bullerbynu, tak i tyhle povidlové mizí jeden za druhým...to je ale drobečků....:)))
Jako malá jsem nedělní pohádky milovala, akorát jsme k tomu se ségrou vždycky prášily vánočku s máslem.
Jo, Studio kamarád, to byly časy...

Tak pěknou neděli...s puntíkem...:)

S Růžičkovou...

...na vycházce...
To si tak člověk vyjede pracovně do Prahy, aby se podíval, jak si tam ten kabelkový svět vede a setkal se s novými lidmi...a najednou má novou kabelku. Růžičkovou s puntíky k tomu!

Vůbec bych se na tenhle model netipla, ale náš prodavač František zacílil a neminul se ani o píď...
"Tahle by ti šla. Je dokonalá." A už mě měl. :)

Láska na druhý pohled.

 A to jsem Růžičkovou x-krát viděla - jak vyšla čerstvě ušitá z dílny, jak nám visela v ateliéru, jak jsme ji balili na cestu do Prahy...Ještě když mi ležela na stole ta látka s růžemi, říkala jsem si: "Tyjo, to je úlet, kdo to bude nosit..." :) Asi magnetická přitažlivost mezi nebem a zemí, kabelka si mě přímo přivolala.

Pro letošní jaro tedy mix puntíků a romantických růžiček...razím s ní z dálky. Velice přítulný kousek.
Včera už mě Růžičková provázela do práce a slunečné odpoledne strávila na procházce. Dokonce se podívala i na hřiště. Je to hotová modelka, postojí přesně tak, jak si určíte.

A dokonce má i své věrné fanoušky...:)

 Aby těch květin nebylo málo, kvete už i u nás kde co...

Cosi růžového a převislého...

Totéž s pučmelounem...

K té čmelákové...hrozně by mě zajímalo, jak se dá ten pučmeloun zachytit ladně obírající pyl...já mám jen samé zadečky s křidýlkama. :))

A pak že se v Ostravě nemáme růžově... :)

Eliščina paní učitelka...

má narozeniny.
Zítra. Na apríla...tak jo :)
Eliška trvala na tom, že paní učitelka musí dostat dárek...od Elišky z lásky. V první třídě každé dítě miluje svou paní učitelku, paní učitelka ví všechno nejlíp a má vždycky pravdu. A tak jsme pro paní učitelku Svaťku vyrobili srdíčkovo-puntíkaté přání.

A stačila nám k tomu čtvrtka, nůžky, lepidlo a oboustranný srdíčkový  fix z ikea.  :)
Já jsem vystřihla pouze srdíčko a zbytek už Eliška zvládla sama. /Aha, vlastně jsem ještě musela napsat "g", protože "to jsme se ještě psát neučili, maminko." /

 Eliška přidala i výjev od školní tabule. :) Obě postavičky jásavě mávají rukama, asi je ve škole zábava :)

To bude mít paní učitelka zítra radost. :)

Mějte se puntíkatě!

Pomalu...plynule

Nejraději mám rána, která plynou pomalu...Ráno vstát do ticha, za oknem se už dávno vyklubalo slunce...a po ranních stereotypech vůně čerstvě mleté kávy a bublání překapávače. Na chvíli zapomenout, že se někam spěchá...

A v pozadí výjimečně křivě rostlá kytka, zachráněná z květinářství u domu. :)

Puntíkovaný hrneček po babičce...celou sadu dostala babička před více než 60 lety jako svatební dar. Nevím přesně, kolik kousků kompletní servis obsahoval, ale já si opečovávám konvičku, dva hrnečky, cukřenku a mléčenku. Cukřenka už nemá víčko. Kdoví, jestli k šálkům původně patřily také talířky...Hlavně, že babička s dědou jsou stále spolu, starší než ty puntíkaté :)

Jako malé mi do puntíkáčku připravovala babička mléko s medem...mně i ostatním vnučkám. Linka na horním okraji už je pořádně ohlazená tisícerým dotekem rtů. Babička měla v kredenci vůbec spoustu zajímavých hrnečkových kousků. Možná že už v téhle době ve mně zakořenila touha shromažďovat pěkné, barevné hrnky. Povedenému hrnku neodolám nikdy. I když jich prý mám víc než dost, potřeba rozšiřování hrnečkové zásoby se vůbec nesnižuje. Miluji je...a puntíkované obzvlášť.

Mávám z vlaku na cestě do Prahy. :)

PS: Právě jsem dopila kávu z papírového kelímku...absolutně bez puntíků... :)

Sotva slyšitelné křupnutí...

...polechtá člověku ucho, když praskne křehká, sladká krusta na tradičním francouzském creme brullé.
To se vezme náramně naleštěná lžička, zatají se dech a pak se zlehka klepne...A je to. Pokaždé se těším jako malá holka...škoda, že se tahle vanilkou vonící dobrota rozplyne na jazyku tak rychle...I přes pomíjivou prchavost křupnutí, stojí tenhle okamžik vždycky zato.

Amélie je ilustrační, creme brulle jsem poctivě vyfotila a zkonzumovala minulou sobotu. :)

Mimochodem víte, že prý se správně název tohoto dezertu vyslovuje (krem brilé) a ne (krém brijé)?
A mně se zrovna líbí brijé...ojé :)...a kdo nevěří, ať se koukne semhle a nasadí si sluchátka, takový sympatický francouzský pán vám to nesčetněkrát rád zopakuje:

Naučte se objednat si creme brulle správně :)

A aby se mi tenhle puntíkatý koutek nezvrhl v místo, kde se píše jen o jídle /poněvadž na to jsem opravdu vynikající odborník/, přidávám ještě Amélii s úžasně puntíkovaným deštníkem, který si určitě jako zapálený puntíkofil taky v dohledné době pořídím...zvlášť jestli bude nadále tak deštivo a sychravo jako tento týden...ovšem do zimního kabátu a botek už mě ta matka příroda nedostane ani náhodou. Obojí jsem pečlivě uložila do skříně a do příští zimy to nechci ani vidět.

S takovým deštníkem by mi ani nevadilo, že prší  :)

Tak příjemně teplé, puntíkované jaro všem! :)

Sobotní snídaně

Nádherné ráno, skoro jako v květnu. Plný byt světla, jasného i pruhovaného přes žaluzie. Větve bříz za oknem vypadají, že se co nevidět zazelenají a řeřicha v misce na parapetu vystrkuje nebojácné klíčky...

Takové ráno si zaslouží pořádně barevnou snídani...a puntíkatý hrnek, to je jasné :)

Jahodová marmeláda a kopec z pažitky.

"Vyskakovací" topinky mám ráda od dětství. To tehdy ještě nevyskakovaly z topinkovače, ale mamka je opékala v hliníkové krabici, které se honosně říkalo gril :)...a ten chleba byl taky jenom obyč kmínový...holt doba pokročila, ale chuť je pořád důvěrně známá. K tomu čaj s mlékem, černý, sladký. Někdo tohle pití nesnáší, ovšem mi opět připomíná dětství; mléčný čaj mi připravovala nejen maminka, vařili ho i ve školce, nebo na letních táborech. Chuťově tomu konkurovala už jenom bílá káva z melty. Meltu nevařím, nikdy totiž nedocílím té správné, mdlé chuti, která musí být, aby to bylo ono :) .

Vždycky, když si chystám snídani, si jednou kousnu už během procesu přípravy...asi už to nemůžu vydržet, jak to voní a tak...prostě jeden z řady mých lehce ujetých rituálů.

A tak to je....puntík...tečka :)

V krabičce

Tak dneska přišly! Jarní naušnice květinové. Konečně. Nové jaro, nové naušnice, to musí být :)

Naušnice si vybírám vždy u nějaké milé tvořivé duše na fler.cz. Nemůžu tam sáhnout vedle, líbí se mi kdeco.
Ani tentokrát jsem se nespletla, naušnice jsou dokonale vypracované a jako bonus dorazily v puntíkované krabičce. Hned jsem je narychlo vyblejskla i s čuníkem.

Chro chro...:)

 A simsalabim - otevřeme...:)

Růžičkové 1 a 2 fler.cz/kaori

Krabička náramně ladí s mým pracovním koutkem...ráda při práci používám pastelky...na vybarvení tabulek, na nadpisy, prostě jen tak...A medvídek pro štěstí, stejně jako to prasátko. Chybí už jen kraličí nožka a vůůdůů panáček...a špendlíky---pích

Krabička na kokínka.

Mám ráda svůj pracovní stůl i výhled z okna...z pondělí mi zbyla jedna výhledová fotka z rána s vpravdě aprílový počasím...Tak pro tu jarní atmosféru přidávám.

 A hezký víkend přeji...s puntíkem...

:)