Pomalu...plynule

Nejraději mám rána, která plynou pomalu...Ráno vstát do ticha, za oknem se už dávno vyklubalo slunce...a po ranních stereotypech vůně čerstvě mleté kávy a bublání překapávače. Na chvíli zapomenout, že se někam spěchá...

A v pozadí výjimečně křivě rostlá kytka, zachráněná z květinářství u domu. :)

Puntíkovaný hrneček po babičce...celou sadu dostala babička před více než 60 lety jako svatební dar. Nevím přesně, kolik kousků kompletní servis obsahoval, ale já si opečovávám konvičku, dva hrnečky, cukřenku a mléčenku. Cukřenka už nemá víčko. Kdoví, jestli k šálkům původně patřily také talířky...Hlavně, že babička s dědou jsou stále spolu, starší než ty puntíkaté :)

Jako malé mi do puntíkáčku připravovala babička mléko s medem...mně i ostatním vnučkám. Linka na horním okraji už je pořádně ohlazená tisícerým dotekem rtů. Babička měla v kredenci vůbec spoustu zajímavých hrnečkových kousků. Možná že už v téhle době ve mně zakořenila touha shromažďovat pěkné, barevné hrnky. Povedenému hrnku neodolám nikdy. I když jich prý mám víc než dost, potřeba rozšiřování hrnečkové zásoby se vůbec nesnižuje. Miluji je...a puntíkované obzvlášť.

Mávám z vlaku na cestě do Prahy. :)

PS: Právě jsem dopila kávu z papírového kelímku...absolutně bez puntíků... :)