Jahodování

Každý rok, jakmile velmi cizokrajné, naleštěné jahody obohacené vší možnou chemií vystřídají mnohem zdravěji vypadající jahody z polských plantáží, neodolám a několikrát do týdne si domů přinesu kilový košíček :) Děti tohle ovoce spásají jako kobylky. Jen tak "naholo" do pusy, anebo v v kabátku ze smetanového jogurtu s cukrem...taky na jahodový koktejl se jim nějak nedovírá záklopka...asi budou po mamince. Jahody jsou prostě nejsympatičtějším ovocem vůbec. A kdyby navíc rostly puntíkované, bylo by to celkově už vůbec dokonalé :)

A tak jsme včera pekli koláč...j a h o d o v ý koláč, který je králem mezi ostatními koláči.

 V podvečerním slunci...Eliška uhnětla těsto /sice má menší ruce, ale můžeme jí doma říkat "siláku"/ a já jsem celý ten pečicí proces dokončila. Jiříka pečení tentokrát nebralo, jindy v kuchyni pomáhá rád, ale tentokrát kuchyň přenechal holkám. :)

Recept na koláč jsem našla ve svém osobním, ručně psaném deníku z roku 2010...V moleskinu...posílala jsem ho tehdy v rámci nějaké klubové výměny vybrané kamarádce. Těžce jsem se s ním loučila, byl to skvělý notes, kamarád, plný léta a slunce. Tak jsem si ho aspoň naskenovala...ovšem papír je papír.

 

Povedl se, dokonce jsme ho ani nepřipálili...ehm, teda já... :)

 

A chutná pořád stejně výborně :) Na fotce je ještě celý, ale zaprášilo se po něm neuvěřitelně rychle. :)

Také rádi mlsáte ovocné kolače? Tak si na tenhle přidejte ještě lžičku zakysané smetany a bude to dokonalé :)

Pěknou nadcházející neděli přeji všem :)

Jako u babičky...

...na zahradě...a přitom ve městě.

Já jsem se tak dobře přestěhovala, mám to tu moc ráda. Za okny břízy a před domem takový skoro dvorek, se starými průlezkami, pískem, zašlým klepáčem na koberce a stromem, který má větev jako stvořenou na pohoupání.

A taky dvě oprýskané lavičky, osezené, opršené...:)

Děti odpoledne vypuštěny do prostoru...tak slunečno...

Já jsem si uvařila kafíčko do puntíkovaného /puntíků málo, ale za to důmyslně zakomponované :)/
a po dlouhé době jsem se začetla do knihy...dala jsem si povídkovou, norskou Krajinu s pobřežím...zajímavě poskládáný výběr...

Hřála jsem se na slunci, na sobě jen lehkou letní sukni a opalovala jsem si nohy...v květnu jako v červenci....počasí je pořád nějaké posunuté :)

Společnost mi dělal oblíbený malý zvoneček...testovací...zkoušeli jsme tehdy akorát novou, hodně lesklou koženku, tak jsem ji testovala v provozu...a vypadá pořád dobře, co? I po letech :) Jen jsem si k ní teď nechala došít nový červený popruh, protože ten starý jsem z nějakých záhadných důvodů někde ztratila...těžko říct...možná jsem ho přestěhovala na jinou mou kabelku...:)

Příjemné odpoledne venku...všude plno různého hmyzu, vůně listí a trávy...zkrátka opravdu jako na venkově. :)

Akorát teda v okolí nikde žádná rozkvetlá třešen...ale pusa pod rozkvetlým kaštanem se určitě taky počítá...sladká...:)

Tak hezký večer, dobrou noc a dobré ráno :)...
A puntík k tomu...to musí být :)

Slunce v hrnku...

...a malé věci, které mě dělají v práci šťastnou...

Včera byl všude takový mír a klid, nikdo nikam nespěchal...Od autobusu chodím cyklistickou stezkou, stromy po stranách spínají své koruny v tichém loubí...odevzdaně...zelená chodba na kraji města, vytržená...

A tak jsem si cestou do práce na jednom dvorku natrhala kytici drobných růžových kvítků...a dala je do sklenice od kefíru...

Světlo se prodíralo přes sklo i přes ty květy....dokonce jsem si kvůli té chvíli uklidila na stole, abych se mohla těšit stínovou hrou...Káva ve skleněném hrnku se čtyřlístky a růžičkami a čaj v obrovském baravném puntíkatém /není můj, ale když už jsem byla v práci sama, neodolala jsem a vypůjčila si ho. :)/

Lenošný medvídek hlídá nové látky, těším se na ně, až z nich ustřihnu první kus na kartu do vzorníku a přiložím k nim ostatní barevné části...a pak z nich budou kabelky...I když je vidím ještě takhle "rozložené", vždycky mě konečný výsledek překvapí. Barevně, dohromady, spojené v celek...v černobílém světě by nikdy nebylo tolik harmonie a nepředvídatelných překvapení...
Puntíkovaný prototyp z naší kabelkárny :)....prototypy mám nejraději, prvokousky, nedokonalé, s vadami, trochu našišato třeba...schválně, kdo uhodne, k čemu bude sloužit tohle? :)

A v nejbližším pohledu kávově smetanová pěna, slunce v hrnku, chrochtavý maskot pro štěstí, čtyřlístek na zádech, ....a pak už jen cvakací Eliščina sponka, kterou si dávám ofinu z čela...hlavně se nezapomenout, aby tak pak člověk nevyrazil ven mezi lidi  :)

A co vám dělá radost v práci?

:)

Mějte se puntíkatě!

Zelený puntíkatý čtvrtek...

...a mírně retardovaní králíčci...:)

Protože jsme s dětmi a chorobičkou již skoro týden doma a Velikonoce klepou na dveře, pocítila jsem nutnost vést děti k tradici alespoň trochu, a tak jsme se dali do výroby velikonočních králíčků /zajíčků/.

Obligátní roličky z toaletního papíru se jeví jako naprosto ideální pro každého začínajícího umělce :)
Jiřík již po pomalování první rolky odtušil, že se bude jen dívat a po pár minutách si odešel drandit s autem.

Eliška se do práce zakousla s vervou a polepila všechno, co šlo. Trochu se jí to sice trhalo a šmudlalo, ale i lehce ožbudlaný králíček může dělat Velikonoce :)

Naše první společná decoupage :)

Mým úkolem kromě řízení pracovních činností bylo nastříhat kraličí uši a nožky...od očička samozřejmě, toho bohdá nebude, abych si vyráběla nějakou šablonu....stejně bych to šmikla křivě :)

Pak už jsme jenom vybrali korálky na oči a čumáky, vše smontovali dohromady za pomocí tavné pistole a přikreslili fousy....tady bohužel až při čtvrtém králíkovi jsem chytla ten správný "tah", takže ti předchozí jsou tak jako lehce "divní" :)....ale můžu tvrdit, že to kreslila Eliška :)....Tak aspoň je každý z králíků svébytným a originálním jedincem.

Eliška už má jasno, který králík kam půjde, takže doma zůstane pouze jeden kousek :)...když ho pořádně obložím velikonočními vejci, tak to zcela odvede pozornost od švidravých očiček. :)

Tak veselé zelené Velikonoce! ... puntíkaté... :)

Nedělní ráno...

...skoro v posteli :) Povidlové koláče a puntíkované hrnky pro všechny :)

Koláč jsme s dětmi pekli v sobotu. Eliška drobila drobenku úplně sama :) a Jiřík si na to umyl ruce.
Kynuté těsto se mi v životě nikdy nepovedlo a ani včerejšek nebyl výjimkou. Ve výsledku máme lahodnou, lehce natvrdlou placku s povidly a Elišposypkou.
Ale k snídani s teplým mlékem to jde...a když se k tomu pustí Děti z Bullerbynu, tak i tyhle povidlové mizí jeden za druhým...to je ale drobečků....:)))
Jako malá jsem nedělní pohádky milovala, akorát jsme k tomu se ségrou vždycky prášily vánočku s máslem.
Jo, Studio kamarád, to byly časy...

Tak pěknou neděli...s puntíkem...:)

S Růžičkovou...

...na vycházce...
To si tak člověk vyjede pracovně do Prahy, aby se podíval, jak si tam ten kabelkový svět vede a setkal se s novými lidmi...a najednou má novou kabelku. Růžičkovou s puntíky k tomu!

Vůbec bych se na tenhle model netipla, ale náš prodavač František zacílil a neminul se ani o píď...
"Tahle by ti šla. Je dokonalá." A už mě měl. :)

Láska na druhý pohled.

 A to jsem Růžičkovou x-krát viděla - jak vyšla čerstvě ušitá z dílny, jak nám visela v ateliéru, jak jsme ji balili na cestu do Prahy...Ještě když mi ležela na stole ta látka s růžemi, říkala jsem si: "Tyjo, to je úlet, kdo to bude nosit..." :) Asi magnetická přitažlivost mezi nebem a zemí, kabelka si mě přímo přivolala.

Pro letošní jaro tedy mix puntíků a romantických růžiček...razím s ní z dálky. Velice přítulný kousek.
Včera už mě Růžičková provázela do práce a slunečné odpoledne strávila na procházce. Dokonce se podívala i na hřiště. Je to hotová modelka, postojí přesně tak, jak si určíte.

A dokonce má i své věrné fanoušky...:)

 Aby těch květin nebylo málo, kvete už i u nás kde co...

Cosi růžového a převislého...

Totéž s pučmelounem...

K té čmelákové...hrozně by mě zajímalo, jak se dá ten pučmeloun zachytit ladně obírající pyl...já mám jen samé zadečky s křidýlkama. :))

A pak že se v Ostravě nemáme růžově... :)

Eliščina paní učitelka...

má narozeniny.
Zítra. Na apríla...tak jo :)
Eliška trvala na tom, že paní učitelka musí dostat dárek...od Elišky z lásky. V první třídě každé dítě miluje svou paní učitelku, paní učitelka ví všechno nejlíp a má vždycky pravdu. A tak jsme pro paní učitelku Svaťku vyrobili srdíčkovo-puntíkaté přání.

A stačila nám k tomu čtvrtka, nůžky, lepidlo a oboustranný srdíčkový  fix z ikea.  :)
Já jsem vystřihla pouze srdíčko a zbytek už Eliška zvládla sama. /Aha, vlastně jsem ještě musela napsat "g", protože "to jsme se ještě psát neučili, maminko." /

 Eliška přidala i výjev od školní tabule. :) Obě postavičky jásavě mávají rukama, asi je ve škole zábava :)

To bude mít paní učitelka zítra radost. :)

Mějte se puntíkatě!