Nedělní ráno...

...skoro v posteli :) Povidlové koláče a puntíkované hrnky pro všechny :)

Koláč jsme s dětmi pekli v sobotu. Eliška drobila drobenku úplně sama :) a Jiřík si na to umyl ruce.
Kynuté těsto se mi v životě nikdy nepovedlo a ani včerejšek nebyl výjimkou. Ve výsledku máme lahodnou, lehce natvrdlou placku s povidly a Elišposypkou.
Ale k snídani s teplým mlékem to jde...a když se k tomu pustí Děti z Bullerbynu, tak i tyhle povidlové mizí jeden za druhým...to je ale drobečků....:)))
Jako malá jsem nedělní pohádky milovala, akorát jsme k tomu se ségrou vždycky prášily vánočku s máslem.
Jo, Studio kamarád, to byly časy...

Tak pěknou neděli...s puntíkem...:)

Sotva slyšitelné křupnutí...

...polechtá člověku ucho, když praskne křehká, sladká krusta na tradičním francouzském creme brullé.
To se vezme náramně naleštěná lžička, zatají se dech a pak se zlehka klepne...A je to. Pokaždé se těším jako malá holka...škoda, že se tahle vanilkou vonící dobrota rozplyne na jazyku tak rychle...I přes pomíjivou prchavost křupnutí, stojí tenhle okamžik vždycky zato.

Amélie je ilustrační, creme brulle jsem poctivě vyfotila a zkonzumovala minulou sobotu. :)

Mimochodem víte, že prý se správně název tohoto dezertu vyslovuje (krem brilé) a ne (krém brijé)?
A mně se zrovna líbí brijé...ojé :)...a kdo nevěří, ať se koukne semhle a nasadí si sluchátka, takový sympatický francouzský pán vám to nesčetněkrát rád zopakuje:

Naučte se objednat si creme brulle správně :)

A aby se mi tenhle puntíkatý koutek nezvrhl v místo, kde se píše jen o jídle /poněvadž na to jsem opravdu vynikající odborník/, přidávám ještě Amélii s úžasně puntíkovaným deštníkem, který si určitě jako zapálený puntíkofil taky v dohledné době pořídím...zvlášť jestli bude nadále tak deštivo a sychravo jako tento týden...ovšem do zimního kabátu a botek už mě ta matka příroda nedostane ani náhodou. Obojí jsem pečlivě uložila do skříně a do příští zimy to nechci ani vidět.

S takovým deštníkem by mi ani nevadilo, že prší  :)

Tak příjemně teplé, puntíkované jaro všem! :)

Sobotní snídaně

Nádherné ráno, skoro jako v květnu. Plný byt světla, jasného i pruhovaného přes žaluzie. Větve bříz za oknem vypadají, že se co nevidět zazelenají a řeřicha v misce na parapetu vystrkuje nebojácné klíčky...

Takové ráno si zaslouží pořádně barevnou snídani...a puntíkatý hrnek, to je jasné :)

Jahodová marmeláda a kopec z pažitky.

"Vyskakovací" topinky mám ráda od dětství. To tehdy ještě nevyskakovaly z topinkovače, ale mamka je opékala v hliníkové krabici, které se honosně říkalo gril :)...a ten chleba byl taky jenom obyč kmínový...holt doba pokročila, ale chuť je pořád důvěrně známá. K tomu čaj s mlékem, černý, sladký. Někdo tohle pití nesnáší, ovšem mi opět připomíná dětství; mléčný čaj mi připravovala nejen maminka, vařili ho i ve školce, nebo na letních táborech. Chuťově tomu konkurovala už jenom bílá káva z melty. Meltu nevařím, nikdy totiž nedocílím té správné, mdlé chuti, která musí být, aby to bylo ono :) .

Vždycky, když si chystám snídani, si jednou kousnu už během procesu přípravy...asi už to nemůžu vydržet, jak to voní a tak...prostě jeden z řady mých lehce ujetých rituálů.

A tak to je....puntík...tečka :)