Zkraje týdne jsem dovršila akci "vatikánský chleba štěstí". Doputovala ke mně část kváskového těsta, která mi zajistila zábavu na celý týden /pro mě teda déle, neboť jednotlivé kroky jsou přesně rozepsány po dnech, a to pro nás chaotiky není úplně to pravé ořechové/. Ale snažila jsem se těstu dopřát skutečnou péči, aby mi to štěstí neufrnklo. Podle legendy by se tento chléb měl péci pouze jedenkrát za život, takže já už mám chválabohu odpečeno.
Postup jsem nedodržela ani, co se doporučené pečící formy týče...podle mě, tvar jakotvar, a tak místo nudné placky v pekáčku, proměnila jsem týden opečovávané těsto v mufíny. Výsledné pečivo získalo atraktivnější podobu a bylo lépe rozdávatelné. Neodolal nikdo. V práci se po nich jen zaprášilo.
Pro zvědavé přikládám celý návod pečíciho a hlavně tedy pečovacího postupu:
VATIKÁNSKÉ MUFÍNY
Upozornění začátkem: Těsto musí po celou dobu stát v přikryté misce na kuchyňské lince a nesmí přijít do styku s kovovými předměty /čárymáryfuk, simsala bim .../. S gramy se moc neměřte, prostě všechny suroviny přimíchávejte ze stejného hrnka.
Pondělí: Přidáme 250 g krystalového cukru a nemícháme. Míchání si ostatně v tomto týdnu užijeme ještě dosyta.
*
Úterý: Přilijeme 250 ml mléka, dobře promícháme.
*
Středa: Nakrmíme 250 g polohrubé mouky a zamícháme.
*
Čtvrtek: Zamícháme ráno, v poledne a večer. Já jsem to teda pomíchala jenom večer, ale zato fest :)
*
Pátek: Přidáme 250 g krupicového cukru, 250 ml mléka, 250 g polohrubé mouky a opět mííííícháme.
*
Sobota: Promícháme a nachystáme si tři další misky s víkem. Z těsta oddělíme tři stejně velké díly a uzavřeme je do misek. Misky s pokladem pak v pondělí rozdělíme mezi další tři šťastlivce. U nás na firmě jsme to pekli už tři, takže v současné době kolotá dalších 6 dílů těsta a na firmě budeme "vatikán" konzumovat až do naší nejšťastnější smrti. Je to vlastně takový finančně nenáročný "teambuilding". Lidé se stmelí, ani neví jak. A pečou spolu.
*
*
Neděle: Pečeme! Jupíjej. Nejprve ale přidáme do zbylého, čtvrtého dílu těsta následující suroviny, bez těch by to nešlo:
250 g polohrubé mouky
3 vejce
1 prdopeč
250 ml oleje nebo másla
vanilkový cukr
...a dle aktuálních dispozic a chuti také: 2 nastrouhaná jablka, rozinky, ořechy, skořici
A nezapomeneme co? Rozhodně to musíme zase dobře promíchat, jinak kouzlo vyprchá. A hurá - pak už doopravdy pečeme. V troubě vyhřáté tak akorát...řekla bych zhruba na 180° - my, co máme plynovou troubu, všechno pečeme na teplotu "od očička". Nejlépe na pečícím papíru na plechu /protože pozor, plech je kovový, že ano/. Anebo zkusíme jiný kreativní tvar...třeba muffin :). O upečený výtvor se pak podělíme s dobrými lidmi a nezapomeneme si něco přát.
250 g polohrubé mouky
3 vejce
1 prdopeč
250 ml oleje nebo másla
vanilkový cukr
...a dle aktuálních dispozic a chuti také: 2 nastrouhaná jablka, rozinky, ořechy, skořici
A nezapomeneme co? Rozhodně to musíme zase dobře promíchat, jinak kouzlo vyprchá. A hurá - pak už doopravdy pečeme. V troubě vyhřáté tak akorát...řekla bych zhruba na 180° - my, co máme plynovou troubu, všechno pečeme na teplotu "od očička". Nejlépe na pečícím papíru na plechu /protože pozor, plech je kovový, že ano/. Anebo zkusíme jiný kreativní tvar...třeba muffin :). O upečený výtvor se pak podělíme s dobrými lidmi a nezapomeneme si něco přát.
Ve středu jsem ještě k narozeninám dostala opravdu úžasně puntíkovanou sukni z Marka a Spencera. A taky romantické botky s mašličkou. Ladící kabelku k tomu už nějaký ten pátek nosím a ještě jsem si začerstva vybrala na fleru pasující naušnice. Naušnice asi tak 386. do mé veliké naušnicové sbírky. Já ani jiné šperky než naušnice nenosím, prsteny mi vadí na ruce a co je na řetízku, většinou dřív nebo později urvu. Nešťastnou náhodou samozřejmě.
 |
| Kabelka darabags.com, boty John Garfield, sukně Marks&Spencer, naušnice fler.cz/kaori |
Týden jsem ukončila fenomenální návštěvou zubaře. Mladičká slečna zubařka mi nejprve odvrtala starou plombu, aby zjistila, že neví, co s tím zubem dál. Dala mi na výběr ze tří variant řešení, z nichž ani jedno nemělo šťastný konec. Nakonec jsem si jednu z možných cest vybrala, protože odejít s dírou samozřejmě nepadalo v úvahu.
Ale co už...jak se tu u nás říká: "Člověk má hubu plnou zubů." No dyť, mám jich ještě beztak dost.
U zubaře mě jako puntíkofila zaujalo barevné provedení ordinace. Kromě náramného panoramatického výhledu na město, mě úplně uchvátil bílý strop posetý modrými kolečky a puntíky. Po celou dobu zákroku jsem hypnotizovala modrý bod nade mnou a docela mě to uklidňovalo. Kolečkovaná ordinace...škoda, že jsem s sebou neměla foťák, to se totiž hned tak nevidí.
Víkend odpočívací, ale alespoň jsem si uklidila na toaletním stolku...
Puntíkům zdar a sílu!
A všem ostatním taktéž :).
Zubaře nemusím a to mě to čeká za 14 dní:-( ten Vatikánský chleba jsem jednou pekla, byl skvělý, dala bych si zas..ale KDE vzít těsto, když není kdo by podaroval?
OdpovědětVymazat