Puntíkatá neděle

Puntíkatou náladu člověk nemá jen tak...s tou se prostě musíte narodit. A pak se to s vámi táhne. Vždycky jsem toužila po tom být krásná růžová holčička v puntíkovaném tričku, s dvěma rozpustilými culíky. Bohužel mojí mamince jsem asi suplovala prvorozeného syna, takže jsem až do puberty vypadala jako tlustý, naštvaný chlapeček, kterému maminka na léto ušila pruhované bermudy, které ne zrovna málo připomínaly tatínkovy trenýrky. Ale prokousala jsem se i postpubertálním obdobím divokých květinových obrazců devadesátých let a dneska už jsem s klidem puntíkatá, jak jen chci.

Obklopuji se puntíky i v prostoru, ve kterém žiji a moji přátelé ví, že podarují-li mě čímkoli puntíkovaným, budu šťastná jako blecha :) Dokonce i v práci nejraději kombinuji puntíkované kabelky, letos letí puntíky na pastelových podkladech, tak si to užívám.

 Ale abych se vůbec dostala k té neděli...jarní, časně březnové, provoněné ještě zívajícím sluncem. Sluneční paprsky na mě dnes měly nezvyklý účinek. Místo toho, aby mne vytáhly někam ven, mě doslova donutily vyšplhat na okna a udělat si to doma krásnější. Škoda, že není vidět ten lesk jako blesk.

A pak jsem se dala do zútulňování naší malilinkaté kuchyně. Položila jsem jarně žlutý ubrus s kopretinami, přemístila cukřenky a celé jsem to nechala hlídat roztomile vykulenou sovu, kterou jsem dostala tento týden k narozeninám. Místo vaření nedělního oběda jsem vyráběla velice handmade papírový deklík na kyblík s tříděným odpadem: tyrkysový, bíle puntíkovaný, ovšem kolečko z kartónu se mi podařilo střihnout tak našišato, že to ani nestálo za zvěčnění. Stříhání od očička mi šlo odjakživa výtečně. Chcete hvězdu, vystřihnu vám parádní obdelník.

Popracovní siesta s kafíčkem...puntíkatý hrnek je samozřejmost.

Ta sova původně stála vedle svíček v knihovničce...ovšem jako strážce dopolední kávičky mě přesvědčila víc.

Tímto děkuji své kamarádce Darince za puntíkovaný narozeninový nášup, další puntíky budou následovat.

Prostě puntíkatá neděle...

Puntíkům třikrát hurá, nazdar!